Lucie Siegl

projektantka

Kde jsi studovala a který obor?

Bakalářské studium jsem absolvovala na České zemědělské univerzitě v Praze, obor Zahradní a krajinářská architektura. Po jeho dokončení jsem si dopřála rok pauzy, během kterého jsem se naplno věnovala poznávání rostlinného sortimentu – u nás i v zahraničí. Navazující magisterské studium jsem pak absolvovala na Fakultě architektury ČVUT v oboru Krajinářská architektura. Tam jsem získala hlubší pochopení vztahů mezi zahradou, krajinou a městem – i významu vody jako živého prvku, který není dobré nechat protéct mezi prsty. 

Co tě v krajinářské architektuře baví nejvíc?

Nejvíc mě baví hledat rovnováhu mezi krásou, funkčností a přirozeností. Mám ráda, když se materiály, struktury a rostliny propojí tak, že prostor působí klidně a přirozeně. Fascinuje mě, jak i drobný detail dokáže proměnit celkový dojem. Největší radost mám, když zahrada začne sama „žít“ – když se stane místem, které dává smysl lidem i přírodě.

Kde čerpáš inspiraci pro svou práci?

Velkou inspirací jsou pro mě cesty do zahraničí – poznávání jiných přístupů, rostlin i kultur. Ale při navrhování konkrétní zahrady čerpám hlavně z jejího nejbližšího okolí. Inspirací může být cokoliv – starý kámen ve stodole, textura dlažby v místním parku, sousedův plot, nebo i fotka z dovolené, která v sobě nese určitou atmosféru. 

Kterou realizaci máš nejraději a proč?

Každá má pro mě něco osobního, ale nejraději mám ty, kde se podařilo zachytit přirozený charakter místa – kde nová výsadba nepůsobí cize, ale jako by tam patřila odjakživa. Nejvíc si cením projektů, které lidé skutečně používají a které časem přirozeně zrají.

Tvoje koníčky?

Volný čas se snažím trávit zejména krajině, nejraději někde bez signálu jenom s batohem a blízkými lidmi. Vyrovnávám to i večery u kamen s jehlicemi na pletení a vlnou v ruce. 

Nejoblíbenější místo na světě?

Moje srdcové místo je Český ráj, konkrétně Hruboskalsko, kde jsem strávila velkou část dětství. Když se tam ztratím mezi pískovcovými skalami nebo vystoupám nahoru a rozhlédnu se po krajině, vždycky se mi vrátí ten klid a nadhled, který se jinde těžko hledá.

150 150 Lucie Siegl