Co je na zahradní kultuře vyspělejších zemí nejvíce hodno napodobení?
Řekl bych, že hlavně ta lehkost a ležérnost. Stále se setkávám s klienty, kteří dostávají kopřivku z představy, že jim třeba někde poroste plevel. Ale zahrada nemůže být stres. Je třeba přijímat, že je proměnlivá a že přírodní věci třeba stárnou. No a co? V tom je přece krása, že dřevo stárne, pracuje, kroutí se, praská, mění barvu – to k tomu patří! Nemůžete kvůli tomu být nervózní, naopak byste si to měli užívat.
Zahrada není další pokoj, který musíte uklízet. Snese daleko víc nepořádku, uvolněnosti. Když na zahradě nezašoupnete židli, tak se nesmí nic stát. Trávník, který se jednou za týden opravdu musí posekat, protože jinak trpí, je skoro jediná věc, o kterou se musíte starat.
Mimochodem, v kontrastu s pojmem anglický trávník v Anglii mnoho lidí v zahradě trávník vůbec nemá, protože vědí, že je to práce. Proto raději využívají půdopokryvné rostliny jako barvínky, břečťany, různě zpevněné plochy a trávníku se tak zcela vyhnou.
Tráva je samozřejmě skvělá pro děti, které mají kde běhat atd. Ale když řeším menší zahradu bez dětí, tak klientům říkám, že trávník vůbec mít nemusí a zahrada tím naopak získá.
Mění se přístup lidí k zahradě?
Ano, je to jeden z dalších pozitivních trendů, který je podle mě důsledkem krize. Zatímco dříve se lidé jenom honili za prací, aby vydělali maximum peněz, teď si víc uvědomují, že je fajn si sednout na zahradě s dětmi a opéct si s nimi buřty, zakopat si míčem a skutečně na zahradě trávit čas.
Jaký typ výsadeb se líbí vám?
Naše studio razí takový demokratický styl výsadeb. Žádné organizované záhony a přesně vystříhané koule buksusů. Samozřejmě, někde se to hodí, ale jinak pracujeme spíše s uvolněnou výsadbou, s travinami či barvami, ale třeba jen s jednou, kdy se části zahrady ladí do jedné barvy. Žádné komplikované babičkovské mnohobarevné výsadby. Nejsou to malé ostrůvky, ale spíše se dělají velké plochy v zahradě, které se jakoby přelévají a navozují klid a pohodu. Využíváme přirozeného principu, který je i v přírodě, což je, že pracujeme s různými podrosty a patry. Záhon nakonec vypadá celý zarostlý, všechno navzájem vrůstá do sebe a dohromady masa funguje bezvadně.
Hodně se pracuje i s invazivními druhy trvalek, které umí vysemeňovat a samy se prosadí v záhonu. Počítáte s tím, že rostlinu neomezujete, necháte ji růst, něco třeba postupně zanikne, ale to nevadí, protože něco jiného se naopak rozroste.
Neměli by se architekt a zahradní architekt ideálně sejít už na začátku před zahájením stavby domu?
Určitě ano, to je velké téma. Ideální je, aby zahradní architekt byl přizván už ve stadiu, kdy dům vzniká. Jde totiž už o samotné umístění domu na pozemku. To v kultivovaném zahraničí řeší krajinný architekt, který by měl tušit něco o významu světových stran a tak podobně.
Práce s prostorem, napojení domu na zahradu, to je naše práce. Další velké téma jsou zpevněné plochy. Je škoda, když se dostaneme na zahradu až ve chvíli, kdy už jsou tyto věci hotové. Třeba by v dlažbě mohlo být místo pro nějaký solitér, díky kterému by nebyla vydlážděná plocha tak horká a podobně, ale už je pozdě.
Totéž jsou chodníčky kolem domu, které mají často úplně špatnou šířku nebo jsou z nesmyslného materiálu. Třeba oblíbené říční kačírky – to je příšerný trend. Vůbec na zahradu nepatří, většinou nemají žádnou návaznost na nějaký vodní prvek a jsou velmi výrazné. Přitom místo okapových chodníčků může být třeba vodní kanálek, který zároveň přinese vodní prvek do zahrady.
Je vodní prvek hodně žádaný?
Rozhodně ano. Voda dokáže vnést do zahrady život. Ale nemělo by to být jezírko vykopané bez dalšího kontextu. Abyste z něj vytěžili maximum, musíte ho promyslet proporčně a také ho osázet – třeba kolem něj vysázet traviny, orobince a podobně. Když to uděláte dobře, bude vypadat desetinásobné a přinese do zahrady jedinečnou atmosféru.
Vodní prvek nemusí být jen jezírko. Mohou to být třeba již zmíněné kanálky. Není vůbec třeba se bát pravých úhlů, rostliny hranu přerostou a změkčí ji. Za každou cenu dělat křivky je strašlivost.
Jaké další nešvary na českých zahradách ještě vídáte?
Kromě těch zmíněných jezírek třeba barevná kůra všude a za každou cenu. Zásadní nešvar je nevnímání proporcí. Správná proporce a dobrá volba materiálu jsou základem harmonické zahrady. Osobně veškerou architekturu směřuju ke klidu a pravdě. Pravda znamená to, že nepoužívám umělé materiály, se kterými se roztrhl pytel. Ale tím přece člověk lže sám sobě. Proč si nedát na zahradu dřevěný pražec? Protože za deset let zestárne? No a co? Je to poměně levná záležitost, tak ho vyměním.
V zahradě se člověk může uvolnit, být dítětem, vyřádit se. Přestal se mi líbit hnědý stůl? Tak si ho natřu nabílo, a až se mi za pár měsíců začne líbit modrá, tak ho přetřu znovu, to přece skoro nic nestojí.
