Proměny českých zahrad

Méně zeleniny, více okrasných rostlin. A také bazénu, zahradních jezírek, pergol a přístřešků, grilů i dekorativních kamenů – tak se za posledních dvacet let změnily zahrady v Česku. Často ale postrádají funkčnost a vkus, jsou povrchní a „bezradné“, říkají odborníci. Přibývají ovšem výjimky a nové pozitivní trendy.


O Češích se říká kdeco – že jsme národ muzikantů, chalupářů – a také zahrádkářů. Tradice zahradničení v naší zemi vrcholila především v meziválečném období, ale od té doby – především vlivem totalitního režimu – se její vývoj zastavil, repektive omezil na pěstování zeleniny. „Zahrady v Čechách po 2. světové válce až do 90. let minulého století byly vesměs užitkové s menší okrasnou částí, ale ve většině případů neplnily funkci obytnou. Jistou výjimku tvořila tradice chat a chalup, kde se oživovala obytná zahrada v kombinaci s užitkovou částí,“ připomíná Radek Pavlačka, zahradní architekt z ateliéru Zahrada Olomouc.

Po listopadové revoluci k nám ze Západu začala prosakovat móda okrasných zahrad. „Bohužel však bez užitku a obyvatelnosti. Zahrady měly ukázat sílu, peníze a moc jejich majitelů – proto vznikalo mnoho pseudo vkusných a povrchních zahradních děl,“ míní zahradní a krajinný projektant Ferdinand Leffler, zakladatel ateliéru Flera. Po čtyřicetileté „době temna“ jsme začali hladově hltat vše, co přicházelo ze Západu. „A přitom jsme rovnýma nohama skočili do nastartovaného procesu globalizace,“ říká Petr Mičola, přední český zahradní architekt z atelieru Bonmot.


SOUKROMÍ A PŘÍRODA

Vytvořit soukromí v zahradě tak, aby to vypadalo dobře je kumšt. Při úpravách okolí domu je klíčová volba vhodného materiálu.



Recyklace pálené cihly a železničních pražců. „Krása bývá nepřešperkovaná, nebojte se přírody!“ komentuje zahradu zakladatel ateliéru Flera – Ferdinand Leffler.



ZÁLEŽÍ NA VKUSU

Po listopadu 1989 k nám začaly pronikat vlivy i v oblasti zařizování zahrad. Někomu se to líbí, jiný považuje kombinaci bazénu, kačírku, spousty rostlin a mnoha rozličných druhů zahradního nábytku za zbytečnou míchanici.

NEVKUSNÉ VZORY

Nové trendy na sebe nenechaly dlouho čekat – zahrady se začaly plnit bazény a altány. „Tuším, že máme – navzdory ne úplně vhodnému podnebí – největší množství bazénů na obyvatele, stejně tak psů,“ říká Leffler. Podle Radka Pavlačky tak až na výjimky panuje na českých zahradách velký nevkus a bezradnost. Může za to prý ztráta tradice a vazby na zkušenosti starších generací, ale také konzumní způsob života, kdy je k dispozici téměř vše – jenže v laciných napodobeninách. „Tomu napomáhají nevkusné a diletantské časopisy a reklamní letáky,“ míní. Ty jsou plné přírodních jezírek, která tak postupně vytlačují bazény. To by mohl být pozitivní trend, dalo by se říci. Jenže… „Jezírka jsou do zahrad bohužel velmi často umísťována bez hlubšího zamyšlení a bez širších návazností. Často se pak místo vytouženého klidu dostavuje chaos a nejednotnost designu zahrady,“ uvádí Leffler. Za nešvary českých zahrad je podle odborníků do značné míry odpovědný právě vkus, prezentovaný v různých časopisech a televizních pořadech. Lidé zkrátka stavějí a sázejí to, co vidí. „Styl prezentovaný médii je doslova narvaný „líbivými ikonami“ zahradního designu – dekorativní kámen u japonského javoru, fontánka, jezírko uprostřed trávníku, všudypřítomná mulčovací kůra,

pískovec vedle žuly, imitace přírodních materiálů, říční oblázky, pestrobarevné dřeviny s bizarními tvary – a to vše vedle sebe,“ kritizuje zmíněný zahradní projektant. Přes to všechno se prý Češi ale pomalu a jistě vracejí zpět k funkčnosti a využitelnosti zahrady. Stále více preferují reprezentační, především obytné zahrady Móda obytných zahrad se u nás uchytila nejen jako přebraný vzor, ale také jak: logický důsledek změny k novému přístupu k využití zahrady,“ míní olomoucký architekt Pavlačka. To ale v žádném případě neznamená, že by na zahradě neměly mít své místo také užitkové rostliny, stromy a keře. „Ideální je, pokud se v ní můžeme těšit nejen ze stínu vzrostlého stromu, ale i ze zrajícího rybízu či malin,“ říká Leffler. Požadavky na architekturu a tvář zahrady jsou stejně různé, jak různí jsou sami zadavatelé – ideální zahradu si každý představuje jinak. Hlavně je nutné hledat řešení, které nevytvoří konflikt mezi jednotlivými prvky. „V zahradě samozřejmě může být ohniště, může tam být bazén, kůlna, ale to podstatné je, aby byla utvářena s láskou a kultivovaným přístupem. Aby to nebyla snůška plastových doplňků z hobby marketu, stupidních grilovacích koutů a nesmyslných altánů, do kterých se nikdo nikdy neposadí,“ soudí Pavlačka.


I zdánlivě neobyvatelná místa v zahradě se dají vkusnou formou zprůchodnit jako v této zahradě v pražských Střešovicích.



Dejte zahradě šanci zestárnout

Jednou z hlavních chyb je ale podle odborníků fakt, že nedáváme zahradám možnost zestárnout. Jsou navrhovány z takových druhů dřevin, které se nemohou ani při nejlepší vůli dožít vysokého věku. „Od zahrady se chce rychlý efekt, proto se sází hodně rostlin, aby byla plocha co nejdříve zaplněná. To vede k rychlému houstnutí a nutnosti probírek – a když se neudělají, rostliny přerostou a kompozice se zničí,“ říká architekt Petr Mičola. „Staré zahrady jsou krásné a poetické, je v nich obsažen prožitý čas. Bylo by ohleduplné a taky moudré sázet stromy, které mohou na místě vydržet dlouhou dobu. Člověku pro vzpomínky a ostatním živým organismům pro možnost života.“ Mičola zároveň kritizuje zbytečně velkou druhovou rozmanitost: „Příliš mnoho sloupovitých, kuželovitých, převislých, kulovitých, zakrslých a poléhavých dřevin dělá ze zahrady panoptikum, což ještě umocní různobarevná borka, štěrky, valouny.“ Funkci zahrady velké množství rostlinných druhů rostlin nejenže nezlepší, ale především zvýší náročnost na údržbu, čas, a tím i na peníze. „Tento trend je dnes obvyklý, prosazují jej firmy, které s rostlinami obchodují. Kupte, vysaďte, hnojte a zalévejte a za pár let vyhoďte, protože tu máme připravenou celou škálu dalších rostlin. Je to symbol konzumní doby,“ varuje olomoucký zahradní architekt. Každopádně s bohatnutím společnosti stoupá i standard vybavení zahrad. Ty se tak plní nejen plejádou nesourodých rostlin, ale také skleníky a terasami, kurty, jezírky, skalkami, sochami či tepelnými čerpadly a fotovoltaickými panely. „Nabídka je obrovská a reklama dokáže divy. Když tomu

člověk podlehne, může být nemile překvapen, že ho dům se zahradou stojí pětkrát víc, než si původně myslel,“ podotýká Mičola. Pokud zakládáte zahradu svépomoci a investujete do rostlin bez rozmyslu, můžete se dožít velkého zklamání. S řadou věcí může pomoci zahradní architekt, který dá úvahám základní směr, pomůže s rozvržením funkcí i s výběrem rostlin. Znamená to jistě nějakou investici, ale ta se v důsledku často bohatě vyplatí. „Finanční a hlavně časové ztráty při experimentech mohou být daleko větší,“ tvrdí Mičola. Zahradní architekt by měl být garantem, že finance vynaložené na založení zahrady nepřijdou vniveč. „Zakládání zahrad se stalo velmi oblíbenou živností, kterou provozuje kdekdo. Zákazník má dojem, že se obrátil na odborníka, svěří mu své finance, ale dočká se tristního výsledku. Většina zahrad je produktem tohoto jevu,“ varuje architekt Radek Pavlačka. Skutečný zahradní architekt je podle něho ten, kdo vystudoval obor za hradní architektura a krajinářství v Lednici na Moravě. Dobrým projektantem prý ale může být také absolvent střední zahradnické školy s dlouhou praxí. „A musím přiznat, že v oboru jsou i samoukové s jiným vzděláním, kteří tvoří krásná díla. Zákazník by si měl vybírat zahradního architekta podle jeho referencí. Toto mé doporučení není adresováno těm, kteří jsou milovníky zahrady, prožívají na ní podstatnou část svého života, získali řadu zkušeností a zahradu si vytvořili sami a k obrazu svému. Taková lidová tvořivost je mi velmi sympatická a řekl bych, že má své specifické místo v zahradním umění,“ uzavírá Pavlačka.


Při budování zahrady u domu nejmenovaného podnikatele z Prahy museli architekti skloubit mnoho požadavků. „Výsledek je, myslím, působivý. Takové bylo zadání,“ říká Ferdinand Leffler.



ČASTÉ CHYBY PŘI ZAKLÁDÁNÍ ZAHRAD

Zahrada by měla být dle obrazu uživatele, podle jeho ducha a mentality. Měla by mu poskytnout klid, ale také místo pro aktivní odpočinek. Zahrady mohou být odlišné, ale některá základní pravidla platí obecně. Čeho se vyvarovat?

Založení zahrady bez rozmyslu

Jestliže chce majitel mít ze své zahrady dlouhodobě radost, musí si vše nejprve rozmyslet. Co všechno má na jeho zahradě být a představit si, kolik to asi dá práce. Jedna věc je založení a druhá údržba – a ta je mnohdy náročnější.

Nerespektování klimatických podmínek v zahradě

Jestliže mají rostliny zdravě růst, je nutné znát klima, ve kterém pozemek leží, a podle toho hledat správné druhy. Důležité jsou nadmořská výška, orientace ke světovým stranám, množství srážek, hladina spodní vody, mrazové dolíky, výsušné větry a podobně.

Nepromyšlená vazba mezi interiérem a zahradou

Východ z domu je velmi důležitý: terasa by se k němu měla přimknout tak, aby přes ni byla volná cesta pokojem na zahradu. Je to pohodlné, a vytvoří se tak jakýsi přechod mezi špinavým a čistým provozem. Vyjít na terasu bosky nebo jen tak v trepkách.

„Zabiti“ výhledu do krajiny

Ne vždy je zahrada situovaná tak, aby bylo možno vyhlédnout přes hranici pozemku ven do krajiny. Jestli je to možné, mělo by se toho využít – nechat vstoupit krajinu do zahrady.

Podcenění základů stavebních prvků

Pokud jsou na zahradě zárubní zídky nebo schody či jiné stavby, je vždy mimořádně důležité vybudovat pevné základy. Není nic horšího, než když se začne v hotové zahradě plné rostlin zídka naklánět nebo schody rozpadat.

Nepromyšlený nákup rostlin

Největší chybou je, když se zahrada neplánuje vůbec, a člověk začne nákupem rostlin, které pak vysadí bez ladu a skladu do trávníku. Je symbolem marnosti, když se na jedné straně tísní rostlina, která se nemůže do místa vejít, a na straně druhé hyne malá rostlinka utiskovaná ostatními. To není harmonie.


Přírodní koupací jezero na zahradě v Dobřichovicích – krásné a neruší ani památkáři chráněnou zahradu.



Také jednoduchá městská terasa může být pro architekta výzvou. Snímek z bytu v Praze – Pankráci.



Ferdinand Leffler | Atelier Flera

Ferdinand Leffler

Ferdinand Leffler je zahradní architekt a projektant, je zakladatelem ateliéru Flera. Do svého týmu si vybírá pečlivé, spolehlivé a kreativní architekty. Pomůže vám vymyslet zahradu tak, aby byla šitá na míru vašim požadavkům a potřebám, zkrátka abyste se v ní cítili dobře: „Jsme zastánci toho, že architektura dílčího pozemku by měla vyjadřovat nějaký příběh, který má začátek, gradaci, pointu… Zahrada by měla být konzistentním propojením všech prvků, funkcí, motivů, které do ní vnášejí požadavky klienta, a měla by mít jednotný rukopis.“


Časopis Týden

Zdroj: Týden | 12/2011
Text: Ferdinand Leffler – atelier Flera, Petr Mičola – ateliér Bonmot, Radek Pavlačka – ateliér Zahrada Olomouc
Foto: Atelier Flera
Odpovědná redaktorka: Silvie Králová


Výběr z našich článků

Zábavná zahrada | Home Architect

Zahrada nemá být jen krásná, ale také zábavná!

Co si představíte, když se řekne zahrada? Někdo hlavně květiny a stromy, další posezení ve stínu pergoly, jiný zase fotbalový zápas s dětmi… A náš spolupracovník, zahradní architekt Ferdinand Leffler, si to představí vše dohromady. Jeho mozek hned jede na […]

Výběr z referencí

Mikuláš Touška

Zahrada vypadá každý rok o něco lépe, aniž by potřebovala náročnou údržbu, což beze zbytku splnilo jeden klíčový parametr při zadání projektu. - všechny reference

Mikuláš Touška