Na cestě do Kostariky

Je kolem poledního a já sedím v letadle na Kostariku, kam mne pozval přítel Filip. Původně to byl náš klient, který mne před dvěma lety požádal o projekt zeleně okolo svého překrásného domu utopeného v rovníkové džungli.

Jedu za ním po dvou letech znovu. Kostarika je neobyčejný svět, ve kterém jsem zahlédl snad všechny odstíny zelené a který jednoznačně prověřil mou pokoru k naší překrásné planetě.

Když jsem sem poprvé zavítal, podlomila se mi kolena z té nádhery a bylo mi jasné, že tady coby projektanti zeleně máme co dočinění se sukcesní dokonalostí a naším hlavním úkolem bude: nezkazit to!
Podobný pocit zažívám vždy, když navštívím pozemek s kvalitními výhledy, nebo vzrostlou a neponičenou původní zelení. To jsou místa, kde je posláním krajináře majitele zahrady spíše uklidnit, zrelaxovat a vysvětlit mu, že méně bude více a byť je třeba často na změny natěšen a k realizaci “nastartován”, budou zásahy do jeho pozemku v řadě míst spíš minimální.

Kvalita práce architekta se, ani v době bujícího konzumu, ve které se nacházíme, nesmí měřit množstvím navržených prvků, stromů a proinvestovaných peněz. Zní to logicky, že? Schválně se ale podívejte na nově realizované parky v okolí vašeho bydliště a zkuste si položit otázku, zda byl vždy v průběhu plánování a realizace použit selský rozum a vše, co zde vzniklo, bude opravdu sloužit ke smysluplnému užitku a opakovanému potěšení jeho návštěvníků.

Na Kostarice mne mimo jiné čekají také u nás dnes velmi uznávaní fotografové, kteří si říkají Boys play nice a se kterými se chystám architekturu, interiéry i zeleň kolem Art Villy zaznamenat i pro vás.

150 150 Na cestě do Kostariky